Poslední den, je to tady, byť zapsaný s půročním zpožděním.

Ráno jsme honem vstali, a udělali téměř finální balení kufrů. V ceně hotelu byla i snídaně, poslední americké sladké pečivo :-) Po snídani jsem chtěl vystiknout letenky, ale na recepci mě odkázali do blízkého copy centra. Tam jsme letenky vytiskl (na kvalitní papír!).

Blízké nákupní centrum patřilo mezi ty kvalitnější a dražší, a tak jsme vyhledali, kde v LA je Walmart, ten nikde moc nebyl, bylo jich na celé LA jen snad 5, a dost na boku. Odjeli jsme do toho severního, protože byl asi nejblíž. V něm jsme nakoupili drobné jídlo a suvenýry pro mé kamarády - Burákové máslo :-)

Už nás čekala jen poslední věc na naší svatební cestě: vyhlídka z radnice. Dojeli jsme na úplně stejné parkoviště a došli na blízkou radnici. Ta nás svou vyhlídkou velmi zaujala. Dole si normálně vyžádáte, že chcete na vyhlídku. Dají vám cedulku. Projdete rámem a přečtete si 8 bodový popis, jak se dostat na vyhlídku, zahrnuje to tožiž taky preštup z jedněch výtahů na druhý, tak vysoké to je.

Když jsme se vrátili, už zbýval čas jen na oběd a vrácení auta, které jsem musel vrátit do dvou hodin odpoledne. Na oběd jsme si říkali, že se stavíme do KFC, protože ho mám velmi rád a ještě jsme v něm tady ani jednou nebyli.

KFC je to úplně jiné, než to české. (Burger King je tu naopak úplně stejný.) Nemají v něm tolik "saláty" a tortily, jako u nás. Prostě jen maso, maso, hranolky, kaše. :-) Ale bylo to moc dobré.

Zbýval poslední, těžký úkol, zbavit se pololné plynové bomdy. Od benzinky mě poslali do autopotřeb, že tam mají před budovou koš. Ale ten byl jen na oleje, vevnitř mě poslali do normálního obchodu, tak si klepali na čelo. Tak sem zajel do nějakých uliček bokem a tam vedle auta pálil naplno naši bombu, abych ji vypálil. po 45 minutách se to bohužel pořád nepovedl, a tak jsem bombu vyhodil normálně do koše před obchodem. Vyhazovat ji někde před letištěm, ještě mě zatknou. Bylo to dost stresové, najednou jsme nestíhali.

Honem jsme frčeli autem k letišti, respektive k autopůjčovně. Ještě jsem potřeboval dotankovat plnou. To se povedlo a nakonec jsme přijeli před autopůjčovnu přesně na minutu ve 2 hodiny. Přejeli jsme takové zuby, které se můžou přejet jen z jedné strany a už jsme stáli v příjmací uličce všech aut. Celkem 3 řady vedle sebe, u každé jeden člověk si ho přebral a nalepil na sklo nálepku s tím, co je vše na něm třeba umýt. Naše auto bylo sice vevnitř vcelku uklizené, ale dost špinavé a venku ještě víc.

Vytáhli jsme kufry ven, měli tam jeden banán na něm na sváču :). Zeptal jsem se, kde mi prolatí olej. Odkázali mě na jednu budku, v ní mi to paní přívětivě proplatila :-)

V tuto chvíli ze mě spadl obrovský kámen ze srdce. Je to za náma, naše obrovská svatební cesta. Nic se nestalo, auto v pořádku vráceno, vše jsme zvládli. Když si vezmu, že v únoru jsem neuměl prakticky vůbec řídit, a teď jsem tady ujel 7500 km... :-) Díky Bohu.

Na letiště nás dovezl Shuttle bus. Odevzdali jsme zavazadla, snědli poslední připravené tousty a už jsme šli přes Security. Tentokrát s takovým otočným skenerem, to jsem ještě neviděl. Let byl skvělé, po startu skvělé jidlo, pak jsem na 6 hodin usnul, dost nám pomohlo víc místa, když jsme byli jen my dva vedle sebe, skvěle to vyšlo. Před přistáním v Moskvě bylo zase jídlo.

Na letšiti, když jsme vycházeli, čekali nějaké dvě letušky a říkali Prague. Tak jsem se přihlásil a upozornili nás, že si máme pohnout, že to za chvíli letí - to jsem věděl. Měli jsme napřestup necelé dvě hodiny. Dokonce jsme díky nim předběhli nějakou část fronty a pak jsme museli sami úplně přes celé letiště. Chvílami jsme opravdu i dost běželi, let z LA měl drobné zpozdění.

Nicméně, do letadala ČSA uhodil při příletu blesk, a tak najednou mělo i ono přes hodinu zpoždění, tak jsem se nakonec přihlásil k wifi a pomocí ni zrušil Student Agency z Prahy. Přiletěli jsme někdy kolem 7 hodiny večer. Busem dojeli na Florenc, tam si dali KFC a za chvíli nám jel náš bus do Brna. (Z letiště byl obsazený, proto jsme jeli MHD, což nakonec bylo o dost levnější než SA.)

A tak vypadala naše svatební cesta. Byl to náš nejskvělejší životní zážitek a moc na něj vzpomínáme. :-)