Odlétali jsme v úterý v 1 hodinu po půnoci z Prahy. Takže v pondělí jsem šel klasicky do práce, ráno ještě pro pár sušenek a občanku, abychom měli ještě jeden platný doklad. Večer nás vzali moji rodiče do Prahy a na večeři. Cesta na dálnici byla hustá, dvě obrovské zdržení, kterým jsme se tak tak vyhli (a jedna težká nehoda :/, před námi přistával vrtulník, střihli jsme to z dálnice polňačkou kolem benzinky).

V Praze na letišti v 11 hodin večer je prakticky mrtvo. Po ombotání dvou kufrů do podpalubí jsme se dali na jejich odbavení, které oproti hlášení na tabuli začlo o půl hodiny později. Po té jsme v terminálu čekali na boarding, všechny obchody prakticky zavřené (chtěli jsme si koupit něco do letadla). Po té nás pěkně prohlídli, notebook otřeli na výbušniny, nastoupili jsme a v 1 opravdu do Moskvy odletěli. Naše cesta do LA vedla s přestupem přes Mosku. Tento let tam byl s Aeroflotem, svačinka byla klasická bagetka a nějaké pití (kelímek naplněný do půl, kolou, spritem nebo vodou).

Jeden z nejkrásnějších pohledů byl odlez z Prahy. Pod námi byly krásně nasvíceny desítky malých pavučin, neuvěřitelně blázko vedle sebe. Pak jsme se napapali a trochu zchrupli, a už jsme po dvou hodinách letu byli v Moskvě. Při příletu tam zrovna svítalo.



Na letišti nebyla nic moc sedadla, na kterých by šel dospat spánkový deficit. Navíc, co taky dělat v 8 hodinové pauze. Němeli jsme nic na jidlo ani pití, a automaty s vodou braly jen rubly. Sic prodávali někde mini flaštičky s vodou, ale ty byly vyrazně dražší, utrácet jsem nechtěl, a taky jsem nevěděl, jaký je vůbec kurz. Co se týče Wi-Fi, tak se pokoušeli nějakými nekalými praktikami o MITM, respektive až v jiném terminálu se mi podařilo dostat na nějakou login obrazovku, ... jednoduše, net jsme neměli. Takže to vyhrál BurgerKing - to tedy brzo. Nejdříve z něj jen pití, pak jeden burger pro oba pro takovou ranní snídani. To bylo v Moskvě asi 10 hodin, tzn. 9 u nás. V 1 odpo to letělo, přesun na správný terminál chvilku trval, a hlavně, Moskevské letiště stojí za houby. Malé cedule, málo prostoru, nelogoicky uspořádané.

V obrovském Boingu 777 nás čekalo 11 hodin - doufali jsme, že to rychle uteče - neuteklo. Něco příšerného. Málo prostoru. A hlavně, Škráškovi se moc nepřiravili - letět bez polšťářku na hlavu, to se fakt spát nedá. Zkoušel jsem dva filmy, ale u ubou jsme vytuhl, takže nedokoukal, ale že bych se vyspal, tak to bych neřekl. Dáda trochu fotila, ale taky tuhla co to šlo, ale spánek tomu taky neříká.


Jídlo bylo v podstatě skvělé! 2× - jednou na začátku, podruhe 2 hodiny před přistáním. Teplé, viz. foto. Až na toho syrového lososova, kterého jsem moc nedával (D. ani nezkoušela). Bohužel nebylo moc často pití. Výhledy z letadla byly krásné, nad Gronském byl docela dost pařák - všichni zatáhli okýnka, slunce se od toho ledu odráželo...

Konečně přistání, Dádu opět píchalo v uchu, ale nějak jsme to zvládli. Za půl hodinky jsme klesli z výšky 11 km na 50 m, z 950 km/h na 0 :-) Vyvali jsme se ven, prošli poučným schodištěm s fotkou Obamy a šli na pohovor. Trochu jsem fotil, ale okřili mě, že tam nemůžu fotit, snažil sem se bránit, že to tam nemají nikde napsané, ale raději jsem pak mlčel. Pán na pohovoru vypadal, že to dělá 1000× děnně, tak ho to moc nezajimalo si s námi pokecat. Aby jo, no.

Na kufry jsme čekali asi 15 minut, naštěstí přijeli, a málem jsem i zbalil cizý :-) Vypadli jsme ven, kde nás ještě jednou kontrolovali, a pak jsme šli uličkou učumování, kde na nás koukali čekající.


Místa v hale bylo málo, hned jsme vypadli před terminál na shuttle bus, který nas zavezl k půjčovně aut, kde jsem měl rezervaci. Jel ještě k jiné, tak to jsme trochu znervozněli. V půjčovně story strašná, v podstatě za pojištění auta jsem zaplatil víc jak za auto, ale o tom někdy jindy :-((. Naštěstí auto máme luxusní, má najeto jen 6 tisíc mil, tak je zřejmě úplně nové. (Zpětně: za pojištění jsem zaplatil asi polovinu půjčoného auta, celkově uplně všechno se vším všudy na 20 tisíc.)

Jenže kam jet? Na letišti jsem nesehnal simku s internetem a kde ji sehnat? Sygic navigace mi "Mall center" bez netu nedokázala najít. Ale někde jsem v něm prohledal okolí a našel nějaký obchod. Tak si říkáme, že tam nakoupíme vodu a jídlo a zeptáme se. Do obchodu mě nechtěli pustit s baťohem, že mi ho ten hldídač pohlídá... tak raděj hlídala Dáda. Já jsem nakoupil tousty, vodu, kolu, rybičky a marmeládu v plastové tubě a pomeranče. Zbytek byl dost podezřelej. Bylo to tam dost "černý", že jsem se skoro bál. Nic moc čtrť. ale nakonec jsem se někoho zvládl zeptat a on mě někam nasměroval. Tak jedem a náhodou trochu dřív vidím znak T-mobilu, parkuju ve vedlejší ulici, Dáda se v autě raděj zamyká. Když jsem k obchodu došel, vypadal jen jak nějaká trapná opravna, ale vevnitř jsme si popovídali o mém mobilu, všechno mi nastavil a mám net. Za $40. S neomezeným voláním a sms ve státech (nechce si někdo zavolat?). 1GB netu. (Zpětně: net byl tak mizerný, polovinu cesty jsem neměl signál - T-Mobile tedy určitě ne.)

Po té jsme vyrazili na naše ubytování, 70 km za LA. Poprvé 6 proud, tempomat, a tak. A to auto... no krásné :-). Jen teda místo na nohy má mizerné. A ty mi už opravdu nesloužili. Silnici vcelku ucpané,
ale pak to jelo. Navigace v mobilu slouží krásně :-) No a motel, jak z filmů, pavlač, 2. podlažní, jeden mini pokojíček. Spcha je už za námi, teď tu píšu zážitky, ještě naplánovat zítřek, ... Snad se ozvem brzy :-)


 

Ubytování: Value Inn Thousand Oaks